Vive le Lycée Henri Vincenot, Vive Louhans, vive la France!

V neděli 31. května vyrazila z Prahy naše doposud nejpočetnější výprava na návštěvu partnerské školy Lycée Henri Vincenot v burgundském městě Louhans. A protože jsme v březnu přivítali francouzské studenty u nás, nejeli jsme až tak do neznámého prostředí, o to víc však natěšení.

Pojďte se tedy podívat do zápisníku z našeho putování:

Pondělí 1. června:

Po dvanáctihodinové jízdě autobusem a krátkou cestou vlakem jsme si dali dvouhodinovou přestávku v Dijonu, městě hořčice, staveb s barevnými střechami s spoustou zajímavých budov. 

“Pondělní návštěva Dijonu byla krásná, poučná a taky trochu chaotická. Nejprve nás nesmím zapomenout pochválit za to, jak se nám podařilo pracovat s mapou a díky tomu jsme za relativně krátkou dobu oběhli to nejzajímavější v Dijonu a někteří si dokonce stihli zakoupit domů i legendární hořčici. Z památek nás zaujal především Palác burgundských vévodů, který dnes slouží jako radnice, ale dříve byl sídlem například vévody Filipa Dobrého, jenž během stoleté války kvůli nenávisti vůči francouzskému králi zajal Johanku z Arku, odmítl ji vydat Francouzům a prodal ji Angličanům. …”

“Stačilo jít jen trošku jinou uličkou a s trochu odlišnou skupinkou, a hned jsem to místo viděla jinak. Každopádně tuhle zastávku zbožňuju a znovu jsem byla nadšená z dijonské architektury.”

Poté nás čekala ještě hodina ve francouzském vlaku SCNF a dorazili jsme do našeho cíle, do ohromného kampusu Collège a Lycée Henri Vincenot. Po ubytování na internátu jsme se sešli s našimi francouzskými přáteli, kteří nás provedli městečkem Louhans.

“Procházka v Louhans byla naše první zastávka a zároveň první pořádné setkání s Francouzi po pár měsících. Hned nás provedli všemi různými kulturními zastávkami, co se v jejich malém městě nachází. Ani jsem neočekávala, že jich bude tolik. Sami nám nějaké z památek představili a zařídili nám i průvodkyni, která nám k mnoha místům pověděla zajímavá, historická fakta(samozřejmě francouzsky) a já byla v tu chvíli nejradši, že jí vlastně docela rozumím.”

Po večeři jsme ještě strávili spolu s Francouzi třičtvrtě hodinku na dvoře společnými sportovními aktivitami a pak už následoval odchod na pokoje a po dlouhém dni zasloužený odpočinek.

Úterý 2. června

Po snídani v jídelně jsme se ve skupinkách rozešli do našich prvních francouzských hodin. Podle přání jsme mohli absolvovat hodiny HiGéo, neboli dějepisu-zeměpisu, dále angličtiny, francouzštiny, HiGéo v angličtině.

“Francouzština s madame Claire Buatois byla asi nejlepší hodina za celý týden. To, jak nás začlenila do skupinek, jak jsem vychytala naprosto úžasnou partu holek a jak se o nás všichni hrozně mile zajímali, bylo prostě fantastický. Taky mi dost holek v různých hodinách chválily rukopis a francouzštinu. To první moc nechápu, to druhé naprosto vůbec. :) Byl to ale hrozně hřejivý pocit něco takového slyšet.”

“Odpoledne mi udělalo velkou radost opětovné setkání s panem Paquelinem, s nímž jsem se hodně bavila dva roky zpátky v Nymburce. Vzal mě s sebou do hodiny, překvapivě dějepisu, kde zrovna probírali události po konci studené války až do nedávna. Velmi mi sedl jeho styl učení, ocenila jsem propojování souvislostí, uvádění příkladů, i jeho lidský přístup a smysl pro humor. V hodině jsem také dostala možnost podělit se o pohled Čechů na komunismus jako lidí, kteří ho zažili. Následovala jsem kamarádky z této třídy na angličtinu a den jsem zakončila hodinou divadla s paní Buatois. Fascinuje mě, že divadlo je zde volitelný školní předmět, nikoli jen volnočasový kroužek jako u nás.”

“První den ve škole jsem se zúčastnil pouze hodin HG (francouzská kombinace dějepis + geografie). Musím poznamenat, že takové sloučení věd je rozhodně na místě, a že bychom se tak mohli trochu inspirovat. Probírali jsme témata jako třeba "proč je rozrůstající se EU problémem pro Francii, nebo látku první světové války. Náplní hodin také byly naučné dokumenty a filmy. Bohužel jsem si na vlastní pěst okusil, jak náročné je v plně francouzském prostředí pracovat a fungovat, protože jsem mluvenému projevu učitelů málokdy rozumněl…”

Po náročném dni jsme se navečeřeli, opět si zahráli hry na dvoře internátu a večer jsme se ještě zúčastnili koncertu pro studenty ubytované na internátu.

“Nesmělo chybět rajče:) Večer si pro nás učitelé připravili koncert harmonického orchestru, na kterém hráli jak populární hudbu jako “Red hoty” tak i klasiku. Jako vsuvka byli dva mladí konzervatoristé na trombon.”

Středa 3.června

Ve středu dopoledne jsme se opět zúčastnili výuky. Podle zájmu jsme mohli navštívit hodiny EMC, což je občanská a morální výchova, dále hodiny angličtiny, HiGéo nebo HGGSP, což je hodina dějepisu zaměřená na geopolitiku. Někteří zvolili i tělocvik.

“Myslím, že bylo příhodné mít za sebou takovou typicky francouzskou hodinu občanky a ten poslední svévolný tělocvik na vyblbnutí. Zapojení všech profesorů do všech zbytných aktivit si samozřejmě ceníme, je to pak větší legrace. :D “

“Následná hodina dějepisu, jejímž tématem bylo zrušení trestu smrti, mě zaujala důrazem na pluralismus názorů a kultivovanou diskuzi. V hodině jsme se opět dívali na autentické video, v němž ministr spravedlnosti v prostorách Assemblée nationale argumentoval pro zrušení tohoto trestu. Líbilo se mi, jak studenti sepisovali argumenty různých stran, probírali je ve třídě a hezký morální závěr hodiny. Na těchto dvou hodinách jsem si znovu uvědomila, jak se francouzský školní systém liší od našeho. Zatímco u nás jde většinou o akumulaci znalostí, ve Francii jsou studenti hodně vedeni k schopnosti odpovědět na otázky „proč“ a „jak”.”

“Středa byla z tohoto pohledu nejpestřejší. Nejprve jsem vyzkoušel ekonomii, která mě nakonec vůbec nebavila - celou dobu studenti pracovali jako roboti - protože odpovědi na otázky k dokumentu o škodlivých mořských řasách v Bretaňském poloostrova jim stejně vždycky panovačně nadiktoval profesor. Zato daleko zábavnější se ukázala být hodina angličtiny, kde se nás profesorka jako první snažila zapojit co nejvíce do hodiny. Není se čemu divit, protože jsem si jen a pouze ověřil bájnou neschopnost Francouzů v angličtině. Poprvé v životě jsem se tak cítil opravdu pohodlně při mluvení jazykem jiným než českým. Pak jsme měli takové štěstí, že jsme se dostali na francouzskou hodinu tělocviku. Ta se ale stala spíše anarchií, protože nás jejich učitel nechal dělat si téměř co chceme, společně s místními žáky. Takže já osobně nedělal nic jiného než kopání do míče, ale ostatní si s ním i házeli a pinkali, jiní si jen tak povídali.”

Na středeční odpoledne si pro nás naši francouzští přátelé připravili příjemný výlet do města Chalon sur Saône. Navštívili jsme muzeum věnované významnému chalonskému rodákovi, vynálezci fotoaparátu Josephu Niépcovi. Potom jsme v doprovodu průvodkyně měli možnost prozkoumat starobylé uličky města.

“Navštívili jsme muzeum vynálezce fotoaparátů Niépce, kde měli krásnou prohlídku s praktickými ukázkami, kde jsme mohli zkoušet a pozorovat fyzikální jevy, díky kterým dnes můžeme fotit. Dále jsme si město prošli s průvodkyní, která nám řekla spoustu informací nejen o městě, ale i o historii, architektuře. Například že se zde řeka Saône v době války dělila Francii na okupovanou a “svobodnou” část. Za odpoledne 12 000 kroků.”

“Opravdu moc se mi líbilo v muzeu o fotografiích, kde jsem paní průvodkyni dobře rozuměl i bez následného překladu. Líbilo se mi jak jsme v temné komoře vytvořili fotografii, bez nějak extra speciálního nářadí. Také se mi při prohlídce města líbilo, že už bylo celé připravené na Tour de France (záhon, radnice...)”

Večer následovala opět hra “rajče”, do které se zapojili i naši francouzští spolubydlící. A potom už večerka a bonne nuit.

Čtvrtek 4. června

Poslední “školní” den. Nabídka hodin byla ve čtvrtek nejbohatší. Naši mladší účastníci výpravy z NG dostali možnost zúčastnit se několika hodin na “collège”, což je ekvivalent nižšího gymnázia. Ostatní se již automaticky přidali do hodin ke svým kamarádům. V nabídce dne byly francouzština, matematika a výtvarka na collège a francouzštinu, angličtinu, HiGéo, výtvarka či divadlo na lycée.

“Bylo zábavné psát s nimi diktát. Nechytil jsem sice každé slovo, ale ty podstatné věci (podmět a přísudek) byly vždy správně. …Na matematicce jsme psali nanečisto postupový test na lycée, který byl z veliké části opravdu jednoduchý. Učitel byl sympaťák. Když jsem mu na tabuli spočítal pár příkladů, hned jsme se skamarádili. Výtvarka byla taková docela odpočinková hodina. Moc se mi líbila ta učebna, ve které jsme byli. Přišlo mi že všichni kreslili moc hezky. Nové fráze/slovíčka: un point, une virgule, une somme, une droite.”

“Na HiGéo mě zaujalo probíraní textu, kdy žáci vymýšlí různé souvislosti, než aby se přímo učili jen nějaké pojmy z učebnic. Na výtvarce mě zaujaly prostory, kde jsme ve studiu pořizovali fotografie a následně upravovali na počítači, u nás máme jen jednu třídu, kde můžeme tvořit jen na papír, ale tam se jim nabízelo spoustu možností i s digitální uměním.”

“Ve čtvrtek jsem se rozhodla jít opět na hodinu s panem Paquelinem, tedy dějepis-zeměpis, kde probírali negativní dopady turismu. Bylo to jedno z témat, které jsem už měla trochu zmapované díky loňským přípravám na zkoušky DELF, takže jsem se v problematice už docela orientovala. Studenti se v hodině navíc učili využívat téměř identickou strukturu, jakou vyžadují právě vyšší delfové zkoušky, takže jsem se tam cítila jako ryba ve vodě. Líbila se mi práce s článkem, přičemž měli propojit jak informace z něj, tak informace naučené v hodinách, tedy přidat vlastní argumenty a následně přemýšlet o dvou stranách problému. Fascinuje mě tenhle francouzský systém, který vede ke kritickému myšlení a učí studenty dobře argumentovat a strukturovat svůj projev….”

Odpoledne nás opět čekala výprava do Louhans. Zastavili jsme se v místním supermarketu a poté prozkoumat louhanské divadlo. Historickou budovu, která je již pro veřejnost uzavřena. Někteří z nás využili také nabídky prohlédnout si místní muzeum, kde je expozice věnovaná místnímu regionálnímu plátku. A večer zakončení našeho pobytu, dvě divadelní představení v podání našich kamarádů a to nejlepší na úplný konec, společný piknik.

“Staré divadlo bylo okouzlující, avšak večerní "piknik" mezi představeními byl unikát. Naprosto dokonalá příležitost si popovídat s kýmkoli, kdo vám přijde pod ruku, nebo se naopak smát nad vtipy s těmi, které už znáte.” 

“Co se týče budovy divadla, bylo to příjemné zpestření programu, stejně jako rychlá prohlídka místního muzea. Naopak hraná představení Francouzů a veškerý doprovodný program k tomu byl za mě naprosto senzační. Kromě parádního představení totiž přineslo takové pomyslné rozloučení s francouzskými kamarády, které bylo opravdu moc krásné. Přál bych si, abych takový večer mohl zase někdy zažít.”

“Když jsme se pak vrátili do školy, francouzští studenti si pro nás připravili divadlo. To mě velice bavilo, sice jsem ne vždy všemu rozuměla, ale i tak to bylo úžasné a byla jsem fascinována jejich dovednostmi, protože všichni opravdu hráli výborně. Piknik s nimi byl naprosto úžasný, přišlo mi, že je najednou z nás jedna velká parta a všichni jsme se tam se všemi bavili. O to smutnější bylo to loučení, protože v pátek už nebyla možnost se s nimi vidět. Všichni jsme se objímali a bylo to moc hezké, bylo úžasné, jak jsme si všichni tak sedli.”

Pátek 5. června

Brzy ráno jsme se vydali na nádraží. Cestou jsme ještě nakoupili v pekařství snídani a potom už vzhůru do vlaku směr Lyon.

“Snídaně čerstvé croissanty na nádraží v Louhans, uložení kufrů v Lyonu a krásná procházka po městě. Přes řeky Rhonu a Saonu, před náměstí a mosty až ke katedrále na kopečku v centru města. Je to sice velké město, ale narodil se zde spisovatel, jež vdechnul život Malému princi. U katedrály jsme si koupili suvenýry a vydrápali se na kopec, kde jsme si při výhledu na město snědli bagety a pain au lait. Při zpáteční cestě jsme se sklouzli na klouzačkách a po dlouhém rozchodu ve Westfieldu jsme si vyzvedli kufry a metrem se dopravili na autobusové nádraží, odkud náš bus jel přímo do Prahy. “

“Celodenní výlet do Lyonu byl dlouhý, náročný, únavný, ale i krásný a opravdu to stálo za to. Je to opravdu obrovské město a bylo velice pěkné si jeho část projít. Za to už ne tak pěkný byl výšlap do kopce. Ale když už jsme se nahoru vyškrábali, stálo to za to. Byl tam krásný výhled na celý veliký Lyon. Byla to nádhera. Musím také zmínit, že při cestě jsme narazili na skluzavky a tak byla nutnost zastavit a všichni jsme se šli sklouznout. Byl to opravdu krásný i zábavný výlet, A velikou výhodou bylo, že jsme se tak unavili, že jsme usli i v tom autobuse na zpáteční cestě domů.”

Po celodenním pěším putování, kdy jsme ušli téměř 20 km, jsme nasedli do autobusu a vyrazili směr domů.

“Všechno jednou končí, ale některé věci se opakují. Takže my se už teď těšíme na příště…"

"Extrémně mě bavil celý kolektiv na internátu že se každý baví s každým. Také byl zajímavý celý ten jejich režim. Jídlo bylo překvapivě moc dobré až na pár vyjímek, na to že je to školní jídelna. Možná mi trochu vadilo, že během dne jsme si nemohl jen tak dojít třeba pro něco na pokoj, ale to je jen maličkost.” 

“Celý pobyt se mi moc líbil a mrzí mě, že už to skončilo. Doufám, že budu moct jet příští rok znovu.  Myslím si, že mi to opravdu pomohlo s mojí francouzštinou, zjistila jsem, že zvládám docela rozumět, co kdo říká a i trochu co se po nás v hodinách chtělo.”

“Francie předčila má očekávání a zhodnotila bych to jako nejlepší zahraniční výlet se školou. Doufám, že budu moct jet i příští rok ;-)”

 Děkujeme všem našim studentů za neuvěřitelné nasazení a skvělou náladu po celý pobyt! Děkujeme všem našim přátelům v Lycée Henri Vincenot za vřelé přijetí.  A již teď se těšíme na příště! - Merci infiniment à tous et à la prochaine fois:)