Česko-německé setkání ve Výmaru

Česko-německé setkání mladých se tentokrát uskutečnilo ve Výmaru od 13. do 18. září. My jsme dostaly pozvání se zúčastnit a s radostí jsme ho přijaly. Během setkání jsme se zabývali otázkou, jak události minulého století ovlivňují naši přítomnost. Zároveň jsme měly možnost poznat studenty našeho věku nejen z celé České republiky, ale také z německého města Jena. Celá akce navíc proběhla v angličtině, a tak jsme měly příležitost procvičit si cizí jazyk ve všech aspektech.

Středa 13.9.

Hned v osm hodin ráno jsme se setkali na pražském hlavním nádraží a přes dva přestupy v Drážďanech a  Lipsku jsme se dostali na naši konečnou stanici. Ve Výmaru jsme si odložili naše zavazadla a byli jsme provedení po celém areálů. V seminární místnosti nám byl představen celý program a poté byla řada na nás. Navzájem jsme se představili a mohli se začít věnovat prvnímu úkolu - pokusit se definovat pojem lidská důstojnost. Postupně jsme pracovali v různých dvojicích a snažili se poskládat nejlepší definici, kterou jsme poté představili ostatním. (A.A.)

Čtvrtek 14.9.

Dopolední program se nesl v duchu průzkumu města města Výmar, náhodně jsme byli rozděleni do skupin po čtyřech lidech a vyrazili do města hledat stavby, u kterých jsme měli za úkol se vyfotit a odpovědět na několik otázek o nich. Závěrem přezkoumávání města nám byla představena historie Výmaru pomocí časové osy. Odpoledne jsme se věnovali tématu nacismu a koncentračním táborům a podrobněji jsme si představili koncentrační tábor Buchenwald. Ještě nás čekala jedna zcela neznáma aktivita, díky které jsme si uvědomili jaké bylo žít za nacismu. I poslech hudby mohl být problémem, pokud bychom si pustili třeba jazz a nás soused hudbu slyšel, pravděpodobně by nás čekal nemilý postih. (A.A.)

Pátek 15.9.

Tak je to tu, dneska Buchenwald. Trochu se těším, trochu se bojím. Nakonec máme milou průvodkyni a projdeme téměř celý areál. Nechápu, že si dozorci postavili vedle ostnatého drátu výběh pro medvědy a překvapuje mě, že Antonín Kalina zachránil přes devět set dětí právě tady. Odpoledne si můžeme projít muzeum a tábor ještě jednou bez průvodce. Dostávám introvertní chvilku, využívám příležitosti a procházím si tábor sama. Paradoxně mi to pomáhá vyrovnat se s tím, co jsem dnes viděla. Večer máme ještě táborák, máme příležitost ochutna Stück Brot, tradiční německé těsto upečené na ohni a popovídat si s ostatními. (A.F.)

Sobota 16.9.

Dopoledne jsme se věnovali tématu komunismu. Každý z nás si vybral dva obrázky, které jsme následně popsali a umístili na časovou osu. Po pohledu na časovou osu bylo jasné, co vše jsme měli ja Československo společné s Německou demokratickou republikou. Ještě před obědem jsme si v menších skupinkách představili předměty, které si někteří z nás přinesli, popř. jen rodinné příběhy, které se nějakým způsobem pojí ke komunismu. Odpoledne jsme vyrazili do Andreasstraße v Erfurtu. Po celé věznici jsme byli provedení průvodcem a ještě měli čas na prohlédnutí muzea. Zpracování muzea se mi moc líbilo, jedinou nevýhodou byla absence angličtiny na cedulkách. Poté jsme se sešli s pamětníkem, který byl právě v Andreasstraße uvězněn za krátké držení cedule o právu cestovat. K večeru jsme měli volný čas v Erfurtu, a tak jsme využily milé nabídky procházky městem s Vendulou, která v Erfurtu už několik let bydlí. Musím říct, že Erfurt je opravdu nádherné město a vím, že se do Erfurtu musím vrátit. A nakonec nás čekala pizza v krásné restauraci hned vedle kostela. (A.A.)

Neděle 17.9.

Poslední celý workshopový den před námi. Zároveň už se těším domů, zároveň je mi líto, že už to končí. Klasika. 

Dopoledne máme program na téma Charta 77. Střídáme skupiny, diskutujeme, hledáme příčiny a následky, baví mě to. Odpoledne máme kreativní workshopy a já s holkami pracujeme na komiksu "The bird of the last". Pro mě úplně nová zkušenost. Komiks ale vypadá skvěle a večer ho představujeme ostatním účastníkům. Následuje závěrečná párty. Kouká se na fotky, píšou se dopisy na rozloučenou, tancuje se a povídá se. Já konečně překonám svůj strach v podobě mluvení německy s rodilými mluvčími. A vlastně je to fakt fajn. (A.F.)

Pondělí 18.9.

Tak je to opravdu tady. Dneska balíme. Necelý týden, který byl chvilkami velmi náročný a zároveň po celou dobu úžasný, je u konce. Čeká nás ještě závěrečná evaluace celého pobytu, vzpomínáme a vybíráme highlighty. Po obědě už se vydáváme na nádraží a přichází loučení s německými účastníky. Nás z Česka ještě čeká cesta domů plná veselých i hlubokých konverzacích. 

Vlastně mi to bude chybět. Odvážím si motivaci cestovat, učit se jazyky, vzdělávat se a poznávat nové lidi. Dozvěděla jsem se více o komunismu u nás a v NDR, navštívila jsem bývalý koncentrační tábor Buchenwald, znovu jsem pokořila svůj strach z mluvení cizími jazyky před velkou skupinou lidí. Jsem ráda, že jsem tuto příležitost měla a využila a doufám, že si něco podobného ještě zopakuju. (A.F.)

Děkujeme oběma děvčatům za reprezentaci školy a těšíme se na další zajímavý projekt, ve který vyústí jejich účast na setkání ve Výmaru!