When Memory Meets Art
Ve čtvrtek 20. listopadu 2025 se v Jeruzalémské synagoze v Praze setkala paměť s uměním během hudební akce nazvané Křídla ducha. A členové Klubu moderní historie měli tu čest být součástí.
Pozvánka přišla od Raquel Orensztajn, izraelské historičky šoa. V synagoze jsme se opět společně setkali i s izraelským hudebníkem Effi Shoshani a s panem Milanem Kodíčkem. Všichni tři byli u počátku našeho pátrání po osudech židovské rodiny Pickových, kterým byly v Nymburce odhaleny vůbec první stolpersteiny.
Ve tři hodiny jsme vstoupili do synagogy. Nádherná budova byla postavena v kombinaci maurského a secesního slohu. Interiér s elegantními arkádami, bohatou výzdobou a prostorami galerie dodával návštěvě vážný, slavnostní ráz.
Nejprve nás a všechny vystupující, tedy dětské sbory z Lauderových škol a Modrásci, hudebníka Šimona Ornesta, Effiho Shoshaniho a Milana Kodíčka čekala zkouška všech vystoupení. Zárověň jsme měli možnost si synagogu proglédnout, třeba i shora z galerie. Postupem času se zima uvnitř se stávala neúprosnou. Každá další minuta připomínala, že listopad v Praze nezná slitování a bundy, čepice i teplé ponožky se rázem staly našimi nejlepšími spojenci.
V půl šesté začal slavnostní program - koncert Křídla ducha. Prostor naplnily dětské hlasy doprovázené izraelským hudebníkem Effi Shoshanim či hostujícím umělcem Šimonem Ornestem. Mezi písněmi zazněly jak skladby české, tak hebrejské. České texty byly zhudebněné básničky dětí z terezínského ghetta. Celý program moderoval Petr Vacek.
Asi v polovině programu jsme přišly na řadu my. Krátce jsme představily Klub moderní historie a hlavně vyprávěly příběh Evičky Pickové a její rodiny. Následně zazněla její zhudebněná básnička Strach, kterou doprovodil její bratranec Milan Kodíček na cello.
Večer byl zakončen řečí Raquel Orensztejn a s posledním potleskem jsme se pomalu rozcházeli.
Za celý Klub moderní historie můžu říct, že jsme nesmírně rádi za příležitost být zváni na podobné akce, a že příběh Evičky Pickové můžeme stále vyprávět. Připomínáme tak nejen její památku, ale i památku ostatních dětí, které padly za oběť holocaustu. Jak řekl Ellie Wiesel, "Zapomenout znamená zabít všechny oběti podruhé", proto my nezapomínáme.
Karolína Škaroupková a členové Klubu moderní historie
