LVVZ č.3 - Slunce, hory, lyže, snowboardy, běžky i skialpy

Dne 17. ledna kolem poledne se před budovou Gymnázia Bohumila Hrabala v Nymburce nakupila smečka studentů dychtících po chladném prostředí Krkonoš. Jednalo se o studenty především druhého ročníku čtyřletého gymnázia, ke kterým se přidružili i někteří třeťáci a žáci ze septimy A, kteří se chystali na jejich letošní lyžařský kurz – jednalo se o nás. Veliteli této expedice byli pan profesor Lipták a paní profesorka Svěcená, kterým odhodlaně sekundovala instruktorka Veronika Žampová.

Po naložení všech našich zavazadel jsme se nalodili a vyrazili tradiční trasou kolem do Rokytnice nad Jizerou. Cesta byla poklidná, a tak jsme se zanedlouho vyhoupli do proslulých krkonošských panoramat. S přibývající nadmořskou výškou a minutami severní šířky stále více bělalo prostředí, které náš řidič zkušeně prorážel svým autobusem. V Rokytnici jsme přeskládali zavazadla na rolbu a vystřídali jsme si pozice s předchozím lyžařským kurzem, který se právě chystal zpět do Polabí. Někteří z nás se vydali k chalupě o trochu dříve, aby společně s panem rolbařem vyložili ruksaky a krosny, a poté u horní chalupy naskladnili kuchařům jejich spíž.

Následně jsme se ubytovali, naobědvali a odpolední odpočinek věnovali aklimatizaci v tomto útulném prostředí. Opět se rozezvučely pingpongové pálky i piano a v chalupě začalo být živo. Po večeři jsme absolvovali tradiční uvítací schůzi, na níž nás kantoři seznámili s podmínkami našeho pobytu a nastínili program lyžařského kurzu. Díky skvělému počasí a všestrannosti instruktorky Verči jsme měli například možnost zkusit nejen skialpy, ale i snowboardy.

Druhý den jsme se ihned po snídani vydali na svahy, na kterých jsme strávili celé dopoledne. Byli jsme jako již tradičně rozřazení do třech družstev a celé dopoledne tak uteklo rychle. Po obědě a poledním klidu jsme se vydali na běžky. Trasa byla stejná jako minulé roky – od Lovčenky na Ručičky a z ručiček na Studenov. Tentokrát jsme však byli překvapeni ambiciózností počínání našich vedoucích a jejich důvěrou v naši sílu – jak těla, tak duše. Druhé družstvo vedené Verčou se totiž vydalo ze Studenova nahoru kolem Janovy skály na modrou sjezdovku z Černé hory a poté se vrátilo nad Studenovskými vleky na Studenov. Pan profesor Lipták zvolil ještě náročnější variantu – toto stejné „laso“ jelo jeho první družstvo obráceně, a to dokonce dvakrát. V poklidu a vyrovnáni jsme se však vrátili na chalupu, aniž jsme věděli, že ten, kdo se přihlásí na celodenní výlet na běžkách do Polska druhý den právě s panem Liptákem, bude muset nejen absolvovat téměř 45 kilometrů (ačkoliv – pravda – v příjemné společnosti) ale také přijde o celý den na sjezdovkách. I tuto výpravu jsme však zvládli a s pocitem dobře odvedené práce jsme v neděli večer ulehli a spali tvrdě spánkem spravedlivých.

V pondělí dopoledne bylo opět lyžařské, avšak odpoledne jsme se vydali do Rokytnice doplnit naše zásoby i zásoby kuchařů v horní chalupě. Tento pěší výlet byl tak příjemným odpočinkem, který se velice hodil na tento – jak paní Svěcená řekla – kritický den. V úterý následovaly celodenní výlety pro všechny – zájemci o skialpy absolvovali skialpinistický výlet a dvě skupiny běžkařů vyrazily každá po jiné trase. Pan Lipták opět vedl první skupinu (autor se tímto omlouvá za nedostatečnou pozornost ostatním skupinám, neboť v nich nebyl), jejíž někteří členové si v průběhu celého výletu připadali jako by si procházeli očistcem, jehož podoba byla ovšem zrádně půvabná, neboť se nacházel na úbočích nejimpozantnějších hřebenů Krkonoš. Všichni však celodenní výlety přežili, ačkoliv se začaly projevovat vedlejší účinky horského podnebí ve formě zhoršování zdraví některých účastníků kurzu.

Středu i čtvrtek jsme věnovali celodennímu lyžování, neboť při pohledu na běžky se podstatné části zájezdu dělalo mdlo. Navzdory zhoršujícímu se počasí jsme si s chutí zasjezdovali a při závěrečné večerní besedě ve společenské místnosti seznali, že letošní kurz utekl setsakramentsky rychle. Kantoři nás všechny pochválili jak za sebe a vedoucí sbor, tak za kuchaře, které jsme svými strávnickými návyky takřka ohromili. Pan profesor si sice postěžoval, že kvůli čekání na jisté účastníky celodenních běžkařských výletů lehce nastydl, avšak i přes tuto skutečnost pochválil i běžkařské kolegium.

V pátek jsme se po snídani pustili do balení a uklízení chalupy a po obědě jsme už pouze čekali až zazní povel a budeme se moci přesunout k autobusu. Vystřídali jsme se s dalším kurzem a poté jsme se vydali na zpáteční cestu. Nutno ještě podotknout, že během přesunu dolehla na účastníky bojová nálada, a tak i cesta k autobusu rychle utekla pod přívalem sněhových koulí.

Jakub Najman, 3A