Pohádka o tom, jak se dofáci z 2.A vydali na stříbrnou expedici
Naši pouť jsem oficiálně začali na nádraží v Bechyni. Cestou k řece nás zastihl liják. To nás ale nezastavilo. Vytáhli jsme pláštěnky a šlo se dál. První neplánovaná zastávka proběhla v malém přístěnku se senem. Ano, až tak pršelo. Tam jsme přečkali nejhorší průtrž mračen a šlo se dál.
Uprostřed noci se protrhla mračna a někteří z nás jsme byli nuceni změnit pozice. Všichni jsme ale slejvák přečkali ve zdraví a další ráno znova vyrazili. Natěšení. Expedice se vyvedla - až na to počasí - ale kdo by se po dvou dnech ve stanu a bahně netěšil na teplou sprchu a svou postel? V Táboře jsme nasedli do vlaku a odjeli směr hlavní nádraží v Praze. Kdybych měla celou expedici nějak zhodnotit, určitě by to byla kladná slova. I přes průtrže mračen to byl vlastně velmi dobře strávený čas. Už se všichni těšíme na zlatou, takže brzy na viděnou! Ještě o nás určitě uslyšíte.


