Stříbrná expedice v Železných horách
Po zajímavém začátku, kdy některé členky expedice málem nestihly vlak, jsme úspěšně dojely do Třemošnice. Odtud naše kroky vedly na rozhlednu Miladu, k níž vedla nepřístupná cesta. Na rozhledně jsme se pokochaly a naobědvaly.
Marně jsme se snažily najít odbočku do lesa, po několika špatných pokusech jsme raději zvolily cestu po silnici. Z důvodu zavřených kempů a oblasti CHKO, v níž jsme se nacházely, jsme první noc přespaly u sester v Hoješínském klášteře. Druhý den už nám počasí tolik nepřálo a schytaly jsme mírný déšt. Paradoxně se nám ale šlo lépe, než první den. Přes Běstvinu a Úhrov jsme se dostaly k lesu, kde jsme si postavily stan. K večeři byly již tradičně těstoviny s masem z konzervy a kečupem. Letos jsme naší pochoutku vylepšily bazalkovým pestem. Po krušné noci plné výstřelů, zvláštních zvuků lesa a zimy jsme si ráno udělaly čaj a snědly poslední kusy závinů. Složily jsme stan a už nás čekala jen poslední etapa do Golčova Jeníkova. S vidinou domova a teplé koupele nám poslední kilometry utekly rychle. V Golčově Jeníkově jsme celou expedici úspěšně zakončily pizzou a sladkou tečkou. Přes všechnu bolest jsme si expedici užily. V neposlední řadě děkujeme našim skvělým hodnotitelům paní Martínkové a panu Rajovi, kteří při nás stáli po celou dobu.
Světluška Serbusová, Bětka Marková, Kája Šilhánová, Naty Plechlová a Bára Pechová.
