Mgr. Josef Daniel Beneš

Josef D. Beneš se narodil v Praze, do svých sedmnácti let žil v Nymburce, kde byl jeho otec Josef Beneš v letech 1940-1971 evangelickým farářem (a v letech 1953-1971 zároveň i seniorem Poděbradského seniorátu ČCE). Přestože pocházel z věřící a dokonce farářské rodiny, mohl v obtížném období 50. let 20. století studovat a odmaturovat na Jedenáctileté střední škole v Nymburce (to byl tehdejší oficiální název pro nynější Hrabalovo gymnázium). Josef D. Beneš následně pokračoval (přes výhrady ředitele jedenáctiletky) na tehdy samostatné Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze (1958-1964). Po povinné dvouleté vojenské službě v Pardubicích a osmi měsících v uranových dolech v Příbrami byl konečně ordinován vikářem farního sboru Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Podbořanech. Tam působil v období 1966-1967 a pak i od 1. 9. 1969 do 13. 10. 1969. Mezitím v letech politického uvolnění 1967-1969 z Československa odjel na teologická studia do Curychu ve Švýcarsku. Tam prožil i osudný 21. srpen 1968 a invazi vojsk pěti států Varšavské smlouvy do ČSSR.

Nastupující normalizace a pokračující "dočasný pobyt" sovětských vojsk v ČSSR byly podmínky, které J. Beneše dovedly k rozhodnutí 13. 10. 1969 opustit vlast a uchýlit se do exilu ve frankofonní části Švýcarska. Přes rumunský Bukurešť a mezipřistání v Maďarsku, a nikoliv bez komplikací, se letecky nakonec šťastně dostal do Ženevy za svou snoubenkou. V zemi helvetského kříže zůstal až do roku 2006.

V Ženevě nejprve pracoval porůznu jako pomocný dělník (zásobování, lékárna, nemocnice), pak se stal farářem Reformované církve v Ženevě. Přitom sedmnáct let (1977–1994) vedl středisko mládeže La Rencontre (Setkání) v Arzier ve švýcarské Juře. Ve středisku organizoval četné tábory, po roce 1989 i smíšené, tj. dohromady pro českou a švýcarskou mládež. Pro Ženevany pořádal řadu zájezdů spojených se semináři o českých dějinách a naší kultuře. V letech 1985-1986 odjel na studijní pobyt v Presbyterní církvi v Západní Virginii (USA).

Od konce 90. let ovšem působil pravidelně také jako hostující kazatel na různých místech v České republice, kde mj. organizoval debaty ve školách na literární a náboženská témata. Před odchodem do penze po návratu do Česka pracoval ještě Josef D. Beneš v období 2006-2011 jako jeden ze dvou farářů sboru ČCE v Praze 1 - Staré Město (u Salvátora).

Své první texty napsal J. D. Beneš ve francouzštině. Byla to sbírka pohádek Braises d'espérance (Žhavé uhlíky naděje, 1989), které předčítal ve švýcarském rozhlase. Sám je přeložil do své mateřštiny a vyšly pod názvem Vánoční povídky (1993). Následovaly romány Dospívání (1993), Útěky (1993) a Návraty (1998), sbírka povídek a novel Kdo jsi, člověče? (2002). Autobiograficky laděné reflexe a esejistické črty s tematikou exilu, rodného kraje, domova a víry nesou název Až za mnou přijdeš (2003). Ve stejném roce sepsal rovněž Vzpomínky na Nymburk a jiná místa (2003).

Vzpomínky Josefa Daniela Beneše na prožité životní osudy zejména za doby komunismu obsahuje web projektu Příběhy našich sousedů. J. D. Beneš se tak zařadil do databáze pamětníků projektu Paměť národa, který vytváří a spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum.

Zdroje:

Evangnet: nezávislý evangelický portál [online]. [cit. 2022-09-24]. Dostupné z: https://www.evangnet.cz/

Josef Daniel Beneš. Paměť národa [online]. © 2008-2022 Paměť národa [cit. 2022-09-24]. Dostupné z: https://www.pametnaroda.cz/cs/benes-josef-daniel-1941

Josef Daniel Beneš: životopis. Databázeknih.cz [online]. © 2008 - 2022 Databazeknih.cz [cit. 2022-09-24]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/zivotopis/josef-daniel-benes-61402

POST BELLUM, O. P. S. Josef Daniel Beneš: Evangelický farář, emigroval v roce 1970 přes Rumunsko do Švýcarska. Příběhy našich sousedů ve světě [online]. 2007 [cit. 2022-09-24]. Dostupné z: https://www.pribehynasichsousedu.cz/pribehy-nasich-sousedu-ve-svete/pribehy-nasich-sousedu-ve-svete-pribehy-nasich-sousedu-ve-svete/benes-josef-daniel/#media