Bohumil Hrabal

Narodil se 28. 3. 1914 v Brně-Židenicích Marii Kiliánové jako nemanželský syn. Jeho matka se v roce 1916 vdala za Bohumilova kmotra Františka Hrabala, který si nevlastního syna osvojil a ten zároveň přijal i jeho příjmení. Bohumil Hrabal vyrůstal v Polné, kde jeho rodiče pracovali v pivovaru. V létě 1919 se celá rodina (od roku 1917 rozšířená o mladšího bratra Břetislava) přestěhovala do Nymburka, kde F. Hrabal nastoupil na místo účetního měšťanského pivovaru. Mladý Bohumil nastoupil nejprve na České státní gymnázium v Brně (kam odešel ke své nedávno ovdovělé babičce). Hrabalův prospěch na konci primy ale nebyl ani dostatečný k postupu do vyšší třídy. Proto dále v Brně už nepokračoval, nýbrž nastoupil na nymburskou reálku, kde pod dohledem rodičů zvládl projít až do kvarty, kde ovšem opět propadl. Po zopakování 4. ročníku už do maturity v roce 1934 dospěl bez větších potíží. Pro studia práv, kam na přání rodičů po maturitě zamířil, mu však scházela maturitní zkouška z latiny (která nebyla na reálce součástí maturitní zkoušky). Po ročním soukromém studiu a maturitě z latiny na českobrodském gymnáziu se v roce 1935 zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Jeho studia přerušilo pouhý rok před promocí násilné uzavření českých vysokých škol nacisty v listopadu 1939. Promoval doktorem práv až v roce 1946 po absolvování zbývajících dvou semestrů. Jako právník se ale neživil prakticky nikdy. Koneckonců 50. léta 20. století byla stejně dobou státně prosazovaného bezpráví např. v monstrprocesech, a není divu, že měl Bohumil Hrabal k osobnímu podílení se na takových záležitostech třeba v roli prokurátora odpor.

Během války vystřídal více zaměstnání, nejvíce času ale strávil v různých profesích na železnici. Byl podbíječem kolejnic, zaškolujícím se výpravčím v Dobrovici a v samotném závěru konfliktu kvalifikovaným výpravčím v Kostomlatech nad Labem. Všude samozřejmě čerpal inspiraci pro svá pozdější literární díla. Po studiích vystřídal nejrůznější zaměstnání, když pracoval jako pojišťovací agent, obchodní cestující, dělník v kladenských ocelárnách, balič starého papíru, kulisák a statista v libeňském divadle. Od roku 1963 se už ale věnoval výhradně literatuře a v 60. letech vydával minimálně jednu knihu každý rok.

Ve svém díle čerpal z bohatých prožitků autentické životní zkušenosti, které s nevšední uměleckou imaginací a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy poznamenaných i skepsí a sardonickým černým humorem. Novela Ostře sledované vlaky s válečnou a okupační tematikou se stala předlohou pro stejnojmennou světově proslulou filmovou adaptaci (v režii Jiřího Menzela) z roku 1966, která byla oceněna roku 1968 americkou filmovou akademií (tj. "oscarem" v kategorii nejlepší cizojazyčný film).

Po okupaci vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a v 70. letech "normalizace" byly Hrabalovy texty na indexu zakázaných knih pro jejich údajné ideologicky závadné vyznění (byť třeba ukryté jen v alegorii). Mezi čtenáře se ovšem šířily jako samizdat. Teprve po roce 1975 mu bylo dovoleno část tvorby opět i vydávat. V této době napsal i Příliš hlučnou samotu (v zahraničí vícekrát oceněnou). Normalizační léta trávil na chatě v lesním prostředí obce Kersko, ležící nedaleko od Nymburka. I tam byl sledován Státní bezpečností.

"Sametová revoluce" v roce 1989 umožnila Hrabalovi návrat na pulty knihkupectví, kde se objevovala také dříve jen v samizdatu (nebo v zahraničí) vydaná díla. Dosáhl velkého mezinárodního uznání, jeho knihy jsou přeloženy do více než 30 jazyků, mnohé tituly jsou známé díky filmovému zpracování. Byl mu udělen čestný doktorát univerzitou v italské Padově, stal se rytířem francouzského Řádu umění a literatury. 6. června 1991 se stal čestným občanem města Nymburk. V roce 1996 mu prezident České republiky Václav Havel udělil medaili Za zásluhy I. stupně. V roce 1993 českými astronomy objevená planetka v Hlavním pásu (mezi dráhou Marsu a Jupitera) nese na spisovatelovu počest jméno (4112) Hrabal.

Bohumil Hrabal zemřel 3. 2. 1997 po pádu z okna nemocničního pokoje v pátém patře pražské Nemocnice na Bulovce.

30. března 2016 byl ve vestibulu nymburského gymnázia Hrabalovi slavnostně odhalen netradiční památník: pomyslná knihovnička z umělého kamene ve tvaru čtverce s bronzovou destičkou se spisovatelovými životními daty. Obvykle se v ní nachází několik opravdových knih z pera (tedy spíše psacího stroje) Bohumila Hrabala.

Zdroje:

Bohumil Hrabal. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2019-12-22 [cit. 2020-01-02]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohumil_Hrabal

Bohumil Hrabal: spisovatel. Osobnosti.cz [online]. Tiscali Media, 2020 [cit. 2020-01-03]. ISSN 1801-5131. Dostupné z: https://www.spisovatele.cz/bohumil-hrabal#cv

Život a dílo Bohumila Hrabala. Bohumil Hrabal: 103.výročí narození [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné z: http://www.hrabal-nymburk.cz/index.php?stranka=zivotopis

Životopis. Bohumil-hrabal.cz [online]. 2014 [cit. 2020-01-02]. Dostupné z: http://www.bohumil-hrabal.cz/zivotopis/