Střípky z adaptačního kurzu 1PB

Když jsme vystoupili z autobusu a řekli nám, že jdeme do kopce s těma krosnama 1 km, zhrozila jsem se!… Na první pohled vypadala chata hezky a uvnitř vypadala ještě lépe… (Klára Kubíčková)

…nejvíc se mi líbilo, když jsme byli ve sklárně v Harrachově. Bylo to tam moc hezké a hodně jsme se toho dozvěděli o výrobě skla … a poslední výlet byla cesta na Dvoračky – tam jsem si dala s Karolínou „SMAŽÁK“,  MŇAM! … a ještě musím říct, že jídlo v jídelně bylo strašně dobré, nejlepší bylo knedlo, vepřo, zelo… (Alžběta Galčíková)

…Nejhorší to bylo, když jsem měla dojít první den na chatu – vytáhla jsem si z autobusu kufr a začala stoupat po kamenité cestě… (Tereza Boříková)

Když jsme přijeli, zděsil jsem se – proč mi neřekli, abych si vzal kufr… Taky jsme hrály noční bojovku, která byla moje první. Zpočátku jsem si myslel, že nedojdu ani první část po tmě k jídelně, ale pak jsem to došel všechno… Musím uznat, že to bylo mnohem lepší než škola v přírodě… (Michal Tomschik)

…Nejlepší hra byla noční bojovka ve středu večer – nejúžasnější strašidlo byla Katka (pozn. Horáčková, instruktorka ze 6XB) v roli čarodějnice, co vylítla z křoví před mostem… pár spolužáků ale nevidělo most a vykoupalo se v potoce… (Markéta Fandáková)

…každý den jsme sice chodili na dlouhé túry, ale přesto se mi to líbilo. Prodloužila bych si to, ale nejde to. Už se sem těším na příště… (Natálka Miklasová)

…nejvíc se mi líbila hra „Sardele“, protože se hraje ve tmě a nevíš, kam jdeš, kam padáš, kde necháváš bačkory…

Bylo to tu moc pěkné, hlavně noční bojovka a hry. Dny probíhaly úžasně – vyráběli jsme různé věci na výtvarné výchově, hráli jsme hry, ale ze všeho nejlepší bylo se seznamovat s novými kamarády… byl to vážně pěkný zážitek… (Adéla Götzová)

…ve středu jsme měli mít noční bojovku. Všichni jsme se zděsili, když venku byla úplná tma. Všichni si mysleli, že se ztratí. Ještě horší bylo, že jsme nemohli mít ani baterku. Všichni jsme se ze srandy, někdy beze srandy, navzájem loučili, že už se nikdy neuvidíme a takové blbosti. Když jsem vyšla já, dost jsem se bála, ale nakonec to bylo dobrý… (Bára Parschová)

…adaptační kurz v Rokytnici se povedl. Každý den jsme chodili na výlety a hráli jsme hry… Ve čtvrtek jsme šli na Dvoračky. I když nás bolely nohy, i když to bylo do kopce, všichni to vyšli!... (Aneta Lukavcová)

…nejvíce se mi líbilo, když byla bojovka v noci… v lese dělala Kája (pozn. Karolína Žampová, 8OA) strašidelné zvuky … druhý den jsme se díky Káje skoro všichni naučili její strašidelný hlas jako skřet a celý den jsme spekulovaly o tom, jak to asi dělala. Potom tak mluvil už celý náš pokoj… (Tereza Jeřábková)

…přesně v 21:18 jsem vyrazil na noční bojovku, ale neviděl jsem ani na krok. Říkal jsem si, že Rambo vždy přežije, a tak jsem pokračoval… (Maxmilián Ottomanský)

…další hra, která se mě bavila, byla hra s vajíčky: nejdřív nás rozlosovali do dvojic, potom jsme si svázali jednu nohu k noze toho druhého. Když jsme dostali vyfouknuté vejce, šli jsme lesem podle fáborků a vejce se nesmělo rozbít. Na trati byl navíc pan profesor, který se snažil vejce rozbít… soutěžilo se o čokoládu… (Tereza Skořepová)

…a teď už jen pár slov: moc a moc se mi tady líbilo. Ahoj!!! Karolína Rejmanová

Ze zápisků dětí vybral Marek Raja