Poprvé v nové roli aneb kurz primy B z pohledu lektora

S napětím a stresem z mé strany a očekáváním ze strany Káji jsme vyhlížely den D.

Když jsme dorazily ke gymplu, tak se nám na první pohled zdály všechny přítomné děti naprosto stejné, a jak už jsme si zjistily předem, zdálo se nám naprosto nemožné zapamatovat si 6 Terezek, 3 Báry a jedna dvojčata špatně rozeznatelná i po bližším prozkoumání. 

Hned v autobuse jsme zjistily, že jsme zapomněly provázek na hry, takže jsme se přesvědčily, že na náš mozek není spolehnutí. Po tomto otřesu jsme znejistily, zda jsme na místo lektorů vhodné, ale hned naše první hra zlákala děti tak, že jsme o sobě přestaly pochybovat. Už když se hra rozjela, bylo nám jasné, kdo je vůdce, inteligent, či „tichá voda“.

Cestou na vodopád děti nevěnovaly pražádnou chuť pozorovat okolní přírodu, ale jejich oči se soustavně odrážely v displejích mobilních telefonů. Nedá se říci, zda to bylo dobře nebo špatně, protože hned druhý den se do této nálady zapojili i samotní profesoři, když si od malých teenagerů závislých na technice nechali radit při používání funkce bluetooth.

Druhý den byl zničující pro většinu z nás, profesory nevyjímaje. Cesta z muzea v Pasekách byla dlouhá, a jelikož se děti vyřádily už před muzeem, kde jsme hrály hry, některé neměly dost síly na konec cesty. Jak se nám přiznali i samotní učitelé, je někdy těžké zachovat úsměv na tváři před unavenými dětmi, když sám už jste taky docela vyčerpaný.

Večery samozřejmě patřily nám, a tak jsme si s dětmi hrály. Vše je bavilo a vždy, když už se setmělo, přišla na řadu hra s největším úspěchem a názvem „Sardele“.

Děti byly celou dobu až mimořádně hodné, chodily všude včas, večer uléhaly bez sebemenších problémů, až jsme měly někdy strach, jestli se vůbec probudí. Se studenty primy B jsme si vytvořily dobrý vztah, který, jak doufáme, potrvá i potom co opustíme Rokytnici a budeme se s nimi potkávat pouze ve škole. Snad si odsud odvezly i ony dobré zážitky.

Katka Horáčková