Šťastni zpět na kurzu
Šťastni zpět na kurzu
Po nepříjemné epidemii střevní chřipky jsme se rozjaření z příležitosti pro nové nezapomenutelné zážitky vrátili zpátky do Rokytnice. Zmíněná nákaza se bohužel projevila i na dvou předešlých kurzech, z nichž byl jeden dokonce zrušen. Tak jsme se napjatě obávali stejného rozsudku, ale nám se poštěstilo!
Nikdo z nás se na lyžák nemohl dočkat, neboť máme s krkonošskými horami spjato nespočet jak přátelských, tak sportovních vzpomínek. Nejsme jedinou třídou, pro kterou představoval rok bez tohoto kurzu málem hotová muka.
Ani jsme si nestačili vybalit všechny sladké zásoby, a už jsme byli nuceni škrábat se k horní chatě na večeři. Při takovýchto momentech se vskutku oddělí třídní sportovci od obyčejných smrtelníků.
Nemějte však strach, nikdo jsme během týdne nestrádal. O to se postaraly přívětivé paní kuchařky, jež dorazily s námi. Nebyly to pro nás jediné nové tváře, s kterými jsme se seznámili. Při jízdách na lanovce na Lysou horu se nejen mně stalo, že cizí lidé obdivovali školní chatu a říkali, jaké že je to příhodné umístění. Nedalo mi to, tak jsem pokaždé zmínila, že díky naší škole a těmto chatám máme prostor skoro každý ročník zavítat se třídou do hor.
Obecně se naši pohyboví nadšenci měli opět šanci ukázat jinak, než pod nálepkami školních známek. Například jsme dostali možnost vyzkoušet si pro většinu z nás úplně poprvé celodenní výlet na ski alpech, nebo jízdu na snowboardu. Ovšemže se z nás nováčků okamžitě stali profesionálové a počítejte s námi v obou disciplínách nejpozději na příští zimní olympiádě mezi českou reprezentací.
Kromě utužování třídního kolektivu během volných chvil prostřednictvím hraní ping pongové obíhačky, vášnivého zpívání karaoke a hraní deskových her, se o rozšíření našich všeobecných dovedností postarala paní Poprová také v oblasti čistoty. Ochotně a prakticky nám poskytla kurz základní práce s mopem.
To by bylo pro praktickou část dostačující, a proto jsme krizové situace a správné chování v horách řešili dále pouze teoreticky. Paní prof. Weissová nám to zpříjemnila ve formu kvízu. Nebyli bychom to my, aby se z toho nestala kolektivní soutěž na život a na smrt.
A pak se vládkyně hor, chci říct opět paní prof. Poprová, rozplývala nad sněhovým přírustkem, s nímž jsme rozšířili během volného odpoledne prostory chaty. Neváhejte proto dorazit až k ní, abyste se taktéž mohli pokochat velkolepým iglú.
Věříme, že zažít tyto nezaměnitelné akce, v námi tolik známém a milovaném prostředí, budou smět i další a další generace tříd našeho gymnázia.
Sofie Chodymčuková, 5QA
