DofE v karanténě???

Třeba u nás ve třídě nebyl prakticky žádný problém s rozvojem talentu, protože jsme si obvykle vybírali činnosti jako vaření, pletení, kreslení, učení… zkrátka něco, co se dá docela dobře provozovat pod střechou. Někdy je to dokonce výhodou, když máte při pečení přístup k takovým moderním vymoženostem, jako je trouba, tekoucí voda, elektrické osvětlení, nebo kuchyňský robot. 

Co se týče sportu, je to trochu složitější, protože kdyby měl člověk naběhat týdně deset kilometrů jenom u sebe v pokoji, asi by mu brzo přeskočilo… Někteří z nás (třeba já) máme to štěstí, že jsme si už na začátku vybrali takovou pohybovou aktivitu, kterou v pohodě zvládneme doma, popřípadě na zahradě. Cvičení podle nejrůznější programů, střílení z luku, posilování a další. Ale ti z nás, kteří chtěli v rámci DofE docházet na nějaký sportovní kroužek, nebo běhat/chodit/jezdit na kole/na koni/velboudovi/mladším sourozenci kdesi venku, musí své cíle trochu přehodnotit. Samozřejmě, mohou se sportem pro tuto chvíli prostě seknout a dodělat si ho až po karanténě, to je na nich. Většina se ovšem rozhodla, že bude ve sportu pokračovat jinak, obvykle přechodem na domácí posilování.

Nejproblematičtější částí se nakonec stalo dobrovolnictví, protože jen těžko můžete pomáhat lidem, když je nesmíte navštívit, ovšem i s tím si umí naši spolužáci poradit. Hodně lidí se pustilo do šití roušek, které jsou v téhle době obzvláště potřeba, takže tím se snad ani nedá šlápnout vedle. Pár dalších vytrvalo ve svém snažení v doučování a po vzoru našich vážených profesorů se vrhlo na techniku. A nakonec tu zůstáváme my (resp. já) kteří jsme od přírody introvertní a svůj cíl jsme si nastavili tak, abychom nemuseli lézt nikomu na oči. My se spokojeně válíme doma v posteli, píšeme články, nebo šijeme plyšáčky pro charitu a jsme šťastní.

Alena Pustá 5QB