Přípravná expedice bronzových účastníků programu DofE

Tři skupiny začaly svou pouť na Loučeni. KA prošla celou trasu po červené značce, KB a 1A absolvovali svoji trasu po žluté do Mcel a dokončovali po červené. Druhá expediční skupina z KA zahajovala svoji přípravnou expedici v Kopidlně. Letos nám vůbec nepřálo počasí. Celou cestu a ještě i poměrně dlouho po příchodu na Tuchom poměrně vydatně pršelo, přesto všechny skupiny zvládly dojít do cíle, postavit stany, uvařit teplé jídlo a večer si zazpívat za doprovodu kytary a houslí. Bohužel jsme poprvé nemohli posedět u táboráku. Více informací dodají sami účastníci.

Vyrazili jsme na expedici ranním autobusem v 10:05. Vystoupili jsme v Loučení a započali jsme naši výpravu s cílem dorazit do Tuchoma. Vyrazili jsme poněkud nejistě, nahlíželi jsme do mapy a byli jsme zmateni, zda máme jít doprava, či doleva. Po rychlé aklimatizaci jsme vykročili a naštěstí správným směrem. Zpočátku plni sebevědomí a energie, hned po pár minutách chůze jsme si uvědomili, že to nebude tak snadné, jak jsme očekávali. Pokračovali jsme v cestě a překročili Jabkenice. Dorazili jsme na křižovatku, kde bylo místo k odpočinku pod přístřeškem, tam jsme si dali oběd v podobě instantní polévky. Po několika dalších kilometrech a dohodě s profesory jsme cestu zkrátili z důvodu silného deště, ale i přes to jsme ušli přibližně 18 km a dorazili do cíle.

Na zahradě jsme si postavili stany a přístřešky a začali jsme si připravovat místo na spaní. Po krátkém odpočinku jsme se vrhli na vaření polévky a indického kari.

Po noci jsme vyrazili do Rožďálovic, odkud jsme vlakem dojeli do Nymburka a ukončili naši expedici úspěšně, poněkud promočení a unavení, ale zvládli jsme to.

Tomáš Schytil QA

Naše expedice začala v úterý 7.5. Už od soboty všichni napjatě sledovali zhoršující se předpověď počasí která hlásila ustavičný déšť od rána až do tří hodin odpoledne. Ale když jsme v ráno nastupovali do autobusu, nevypadalo to tak zle. Vystoupili jsme na zastávce Loučeň a pomalu vyšli směr Studce. Šlo se nám dobře, na morálce přidávali vědomí, že se počasí postupně zlepšuje. Studce jsme prošli a zamířili jsme do Mcel. Cesta vedla lesem a my byli ještě plní energie. Bohužel se nám podařilo špatně odbočit ne jednou, ale hned dvakrát. Naštěstí nás za chvíli čekalo první setkání s naším dozorem Rajou, který nás ujistil že už jdeme správně. No hned na dalším rozcestí jsme znova netrefili správnou cestu a do Mcel jsme došli velkým zarostlým obloukem. Pro zvednutí nálady jsme se rozhodli uvařit oběd, jenže jako na potvoru v tu chvíli začalo pršet. Po obědě ale naše bloudění neskončilo a než jsme se vymotali z Mcel byli jsme úplně promáčení. Poté jsme se už bez větších potíží dostali do Tuchomi, sice jako poslední a to i přes to, že naše trasa byla ze všech nejkratší, ale dostali. Stavba stanů za deště rozhodně není nic příjemného, ale večerní zpívání za doprovodu pana Elišky celý den uzavřelo na příjemné notě. Ve středu jsme vstali brzo, a ještě rozehřátí ze spacáků uvařili snídani a rychle zabalili stany. Cesta do Roždalovic byla naštěstí klidná a tak jsme se ještě před polednem vrátili zpátky do Nymburka.

Za dofáky z 4KB Zuzana Vondráková 

Dne 7.5. v 11:10 vyrazil z Nymburského hlavního nádraží motoráček

směrem na Kopidlno se čtyřmi absolventkami přípravné DofE výpravy.

Již za několik chvílí po vystoupení v Kopidlně se skupina ocitla v

polích a vydala se k obci Tuchom, která je od Kopidlna vzdálená 13,4 km.

Dle předpovědí se cestou začalo zatahovat, a tak se všichni museli

připravit na nejhorší - déšť. Ten je v plné síle zastihl až v úseku mezi

Křešicemi, kde se kupina setkala s paní profesorkou Martínkovou a panem

profesorem Otradovským, a Pilským rybníkem. Dál už stačilo jen

následovat červeně značenou stezku. Bohužel, cesta byla kvůli dešti

zanesená bahnem, často nebylo turistické značení vůbec vidět a po celé

trase se nacházely mokré větve přesně v úrovni našich očí. Jaká to byla

radost, když si skupina přečetla ceduli s nápisem Tuchom vás vítá!

Hned po doražení na určité místo byla skupina obdařena teplým

čajem, který jí dodal energii na stavění stanu. Nyní se mohla dát do vaření

teplého jídla. Jenže stále pršelo a scházela ještě jedna velmi důležitá

ingredience - voda! S ní přijela poslední, pátá členka výpravy. Mezitím se

mračna uklidnila, a všichni si tak mohli vychutnat čínskou instantní nebo

rajčatovou polévku (případně obě dvě :D).

Noc také nebyla úplně nejteplejší. Ve stanech pak šlo rozeznat

jednotlivé osoby jen podle barvy spacáku, protože se k sobě všichni přitiskli

v jakousi hroudu.

Ráno nebylo na snídani čas, musela se stihnout v pochodu, neboť si

obě dvě skupiny z 4KA usmyslily, že stihnou vlak odjíždějící v 9:16 z 4,6 km

vzdálených Rožďalovic. V 8:00 už tak kráčely po prázdné silnici. Vlak stihly

s velkým předstihem a zanedlouho už mířily do Nymburka.

S velkým oddechem se všichni účastníci cvičné výpravy ujistili že

díky nově nabytým zkušenostem a tvrdému počasí jsou tak připraveni i na

ty nejtěžší scénáře ostrých výprav.

Zuzana Andrejsová, Sára Lili Čáslavská, Lucka Hausenblasová, Adéla

Kašparová, Veronika Vokáčová 4KA

Cvičná expedice 1.A

Naše expedice začala už pár dní před odjezdem. Kdy jsme museli naplánovat celou trasu, jídlo a stany.

Poté přišel den odjezdu. Všichni jsme se probudili do deštivého dne, vzali batohy a vyrazili na nádraží. Nastoupili jsme do prvního autobusu směr Seletice. Jakmile jsme vystoupili, vzali jsme si pláštěnky a připomněli si cestu. Čekalo nás krásných čtrnáct kilometrů cesty na chatu prof. Martínkové, kde jsme měli přespat. Během cesty panovala dobrá nálada i přes nepřízeň počasí.  Po cestě jsme také udělali pár zastávek na jídlo a oddech, za který jsme byli všichni rádi. Po příchodu na chatu jsme se zahřáli nad horkým čajem a postavili stany. Po dlouhé cestě nám také vyhládlo, proto jsme vybalili naše zásoby, vařič, vodu a ešusy a po pár chvílích vaření jsme měli kuře na paprice. Večer jsme si už jen zazpívali s kytarou a houslemi a šli spát. Po ranním budíčku jsme zabalili stany, dali si snídani a vyrazili směr Rožďalovice, kde jsme počkali na vlak zpět do Nymburku.

Všichni jsme se už jen na nádraží rozloučili a jeli domů. Adam Hettner

fotografie