PechaKucha Night aneb příběh rodiny Pickových opět ožil
Setkání inspirativních lidí všech možných profesí a zájmů, které spojuje jedno, kreativita. Setkání, které rozhodně není nudné! Během PechaKucha má každý přednášející prostor na přesně dvacet fotografií a o každé může hovořit pouze dvacet vteřin! Vše rychle odsýpá a divák se tak dozví to nejlepší nejen z uměleckých oborů.
V sobotu 23. dubna se v nymburském kině Sokol konal již 11. ročník a pozvánku prezentovat dostali i studenti Klubu moderní historie, aby představili svoje pátrání po stopách nymburské židovské rodiny Pickových, jejíž velká část zahynula v koncentračních táborech.
Tři zástupkyně Klubu moderní historie využily příležitosti vystoupit v úžasně inspirující společnosti. Na podiu se postupně vystřídali malířka Libuše Pražáková, sociolog a sociální antropolog David Platil, geografka a absolventka naší školy Jana Smolíková, politolog a žurnalista ze společnosti Post Bellum Martin Ocknecht, light designerka Pavla Beranová, jaderná vědkyně Adéla Chalupová, vizuální umělkyně Linda Mikolášková, fotografka Anna Šolcová a cestovatel a dobrodruh Tony Danilov.
Na PechaKucha night jsem se chtěla jít někdy podívat. Ani mě nenapadlo, že bych tam měla někdy vystupovat. Před začátkem jsem byla hodně nervózní a měla jsem pocit, že na podiu ze mě nevypadne nic kloudného. Během prvních dvou vystoupení jsem trochu pochopila, jak to chodí a celou dobu jsem se třepala nervozitou. Když jsme vyšly na podium, postupně to ze mě spadlo. Viděla jsem, že to publikum zajímá. Že je náš projekt zajímá! A že se smějí, reagují, že jsou to prostě fajn lidi. Ze své chvíle slávy si nepamatuju vůbec nic, ale mám z toho dobrý pocit.
Následující vystoupení jsem si už jen užívala. Bylo úžasné sledovat nejrůznější projekty z nejrůznějších oblastí. Bylo zajímavé pozorovat nadšence do svých oborů, jak zapáleně povídají o svém tématu. Neměla jsem ani ponětí o tom, jak dlouho trvá vyrobit masku pro hlavu náboženské sekty, že je potřeba na výstavě nasvítit každého trilobita speciálně zvlášť nebo jak to funguje na výzkumné stanici na Antarktidě. Zasáhlo mě povídání o současném projektu Paměti národa na dodávání vest na Ukrajinu.
Na PechaKucha night bylo skvělé potkat se s lidmi z úplně jiných prostředí - s jadernou fyzičkou, malířkou, fotografkou, lightarterkou… Každé vystoupení bylo úplně jiné a to na tom bylo to fascinující. Na příští PechaKucha Night se přijdu podívat zase moc ráda.
Antonie
Na PechaKucha Night jsem zatím nikdy nebyla a nejdříve vlastně netušila, co nás čeká. Po včerejším zážitku určitě plánuji další návštěvy. Koncept vystoupení je zajímavý tím, že na každý snímek je pouze 20 vteřin. Snažily jsme se vybrat ty nejdůležitější informace a i když jsme se nějakým způsobem připravovaly, v kině těch 20 vteřin bylo prostě nějak kratších 
. Už po prvním snímku, kdy mi bylo jasné, že vše nestihnu odříkat, jak jsem plánovala, jsem začala mluvit tak nějak podle pocitu. Sice vlastně nevím, co všechno jsem řekla a na co jsem zapomněla, ale ve výsledku to znělo prý mnohem lépe, než to odříkávat jako básničku. Celkově jsem s naším vystoupením moc spokojená a začínám vidět i nějaké pokroky v mém vystupování před lidmi (už se mi neklepala ruka s mikrofonem :)
Ostatní vystoupení jsem si už moc užila a bavilo mě na tom to, že díky časovému limitu nikdo nemluvil zdlouhavě a vybral to podstatné a nejzajímavější. Super bylo to, že každý mluvil o něčem jiném a každé vystoupení mělo něco do sebe, takže už se těším na další PechuKuchu.
Kristýna
Jménem celého Klubu moderní historie děkujeme Evě Hnilicové a jejímu organizačnímu týmu za příležitost být součástí inspirujícího setkání, stát po boku lidí, kteří jsou zapálení pro to, co dělají a moci představit příběh rodiny Pickových.
Antonie Fraňková, Petra Kameníková a Kristýna Prokešová
