Vím, co se stalo...
... touto větou můžete reagovat na celou řadu událostí, činů, faktů... Je to ale také název programu vzdělávacího oddělení Židovského muzea, kterého se v úterý 18. února zúčastnili členové našeho Klubu moderní historie. A oni již také vědí hodně o tom, co se stalo...
Program Vím, co se stalo vznikl před dvěma lety a u jeho zrodu stála přeživší holokaustu, paní dokrorka Dagmar Lieblová. I před dvěma lety byli u vznikajícího programu naši studenti, kteří měli možnost osobně s paní doktorkou Lieblovou besedovat. Bohužel, krátce po besedě nás paní doktorka Lieblová navždy opustila. Židovské muzeum v Praze ale udržuje odkaz této úžasně silné dámy a letos tedy proběhl již třetí ročník, kdy zúčastnění studenti mají možnost účastí na workshopech a zpracováním nějakého projektu přispět k šíření informací o holokaustu - šoa. Letošní program byl zaměřený na život dětí v terezínském ghettu.
Více informací ve zprávě Sofie a Emy:
Bylo příjemné slunečné ráno, úterý 18. února, když jsme s Klubem moderní historie nasedli na vlak do Prahy. Vydali jsme se totiž do Židovského muzea. Bez jakýkoliv komplikací jsme se dostali do Prahy a úspěšně dorazili do muzea. Čekal nás program Vím, co se stalo. Bylo pro nás přichystané povídání o životě dětí v terezínském ghettu. Seznámili jsme se s denní rutinou vězňů v Terezíně a aktivitami, které mohli dělat. Podnikli jsme i zajímavé aktivity týkající se časopisu Vedem (jehož šéfredaktoři byli 13–16 letí terezínští vězni) a opery Brundibár (za jejíž vznik může Hans Krása). Bylo zajímavé zkusit si navrhnout kostýmy k opeře nebo psát časopis jako Petr Ginz a jeho kamarádi.
Poté jsme se šli podívat do Staronové synagogy. Dozvěděli jsme se něco o historii synagogy a průběhu bohoslužeb. Bylo by neuvěřitelné tam být během bohoslužby, protože ten prostor působil úžasně. Pak jsme se přesunuli do Pinkasovy synagogy, která je známá tím, že je památníkem českých židů – obětí holokaustu (šoa). Její zdi jsou popsány jejich jmény, našli jsme si tedy jména nymburských obětí. Synagoga má i výstavu dětských výtvarných prací z Terezína, které děti tvořily spolu s Friedl Dicker- Brandeisovou. Dozvěděli jsme se také, že shromažďovací místo pro nymburské židy pro odjezd do Terezína byl Kolín.
Spokojení, a hlavně s novými vědomostmi a zážitky jsme došli na Masarykovo nádraží a odjeli domů.
Klub moderní historie má za sebou další krůček v mapování osudů obětí šoa.
